22. ledna 2017

/MŮJ PŘÍBĚH/ Přibrala jsem 20 kilo a nezbláznila jsem se

Ahoj! Dnes to bude trochu neobvykle, trochu soukromé a možná i vysvětlující. Moje váha je něco co se zde na mém blogu skloňuje ve všech pádech již několik let! Ano let, čtete správně! A to ne v článcích, ale především v anonymních komentářích. 
Takhle celá story o tom jak jsem přibrala 20 kilo, měla šrámy na duši a vše kolem mě se hroutilo začala když mi bylo zhruba 17let. V 16ti jsem měla úraz krční a bederní páteře a s odstupem času si říkám, že to nebylo nic až tak vážného ačkoliv mě to poznamenalo napořád, ale i tak to byl pro mě tenkrát šok. Úraz se mi stal na MČR juniorů v judu, byla jsem tenkrát třetí a moc šťastná, jenže to byly taky moje poslední závody. Během mého zotavování se nám tak nějak rozpadl tým a já už neměla ani sílu se k tomu všemu vrátit. 
V té době jsem přišla o jednu velkou rodinu. Kdo dělal někdy podobný sport tak ví, kolik lidí si během let najdete, kolik přátel, jaké bývají závody a nebo soustředění. S odstupem let můžu říct jediné - díky za těch 9 let byly úžasné! 
Co se týče té doby, tak jsem tři roky startovala váhu -52kg a tréninky měla 3-4 týdně s tím, že jsem ještě chodila skoro obden běhat. Žrala jsem co jsem chtěla, nemusela se hlídat, jen před závody a zdravou stravu jsem nepotřebovala - špagety s kečupem a taveňákem? Nebe v puse! :D 
Jelikož jsem přišla o tento koníček, tak jsem si začala hledat náhradu. V té době se docela začaly rozmáhat blogy a tak jsem to zkusila taky. Jenže čím víc populárnější jste, tím víc vás lidi sledují a hledají chyby. 
První roky byly snadné, měla jsem stále svých 52-53kg a byla happy. V životě mi vše poměrně fungovalo až na dost bouřlivý a potupný vztah, ale dalo se. V roce 2012 přišel pro mě dost psychicky náročný rozchod, který mi dost ublížil a začalo moje období jedné párty za druhou a o množství alkoholu se ani nebavím, ale bylo mi dobře. Našla jsem si nového přítele, tedy spíš on mě 💗a můj život se dal zase do normálu, ale jak všichni víme - láska prochází žaludkem. Je zcela přirozené, že když jste zamilovaní - myslím takové ty první měsíce kdy se oťukáváte, tak většina párů chodí na jídlo, do kina, dopřává si večeře, večery v posteli s kupou jídla, prostě pohodička... Jenže tato pohoda vede k tomu, že logicky po tom všem musíte něco přibrat. No a tak jsem přibral své první tři kila a dostala se na váhu 56 kg. V té době a je to dohledatelné, mi začaly chodit fakt dost hnusné komentáře, že jsem tlustá, opuchlá, že jsem bečka a podobně, tenkrát se mě to vážně dotklo! Bylo pro mě nepochopitelné proč to má někdo potřebu psát? Co ho k tomu vede? Vždyť nejsem tlustá a ten dortík si klidně můžu dovolit. Zpětně vidím, že to se mnou zamávalo víc, než jsem si myslela. Tímto stylem jsem nabrala další 4 kila, protože jsem byla podvědomě neustále ve stresu, že když přidám post, tak mě zas někdo sjede, že jsem tlustá...  Vtipné, že? :D 
Ovšem v té době jsem měla i jiné problémy než jen blog. Nedařilo se mi na vysoké, doma, s přáteli, nedařilo se mi prostě nic. Z vysoké jsem nakonec odešla a tak nějak sama před sebou tajila, že jsem to nedala. Bylo těžké přiznat, že jsem zklamala. Tím pádem jsem měla zhruba půl roku volno. Našla jsem si několik brigád, snažila si dát nějaký řád, ale tím pádem, že jsem zklamala nejen sebe, ale i rodiče a přítele, tak jsem měla nutkání neustále do sebe něco cpát. Pochopte, nikdy jsem nekouřila, nebyla na ničem závislá, takže jídlo pro mě byl jediný útěk od starostí. Když jsem pak znovu nastoupila do prváku na výšce v roce 2014, tak jsem měla v životě hrozně moc stresu. Byla jsem vystresovaná ze školy, že zase zklamu. Také z rodiny i z osobního života. Nechci zabíhat nijak do detailů, to se úplně nesluší, ale jednoduše toho stresu na mě bylo příliš, musela jsem být ze dne na den ta dospělá, uvědomělá a řešit situace, které moji vrstevníci řešit nemuseli. Necítila jsem se dobře a v té době jsem fakt dost nocí od nervů probrečela a stres zaháněla jídlem... Můžu vám říct, že v některých chvílích života bylo jídlo můj nejlepší kámoš. A vlastně uvědomuji si to až teď kolik situací jsem řešila právě jídlem... No a v tomto období 2014-2015 jsem přibrala nejvíc. Ani nevím jak se to stalo, ale přibrala jsem víc jak deset kilo. Věřte mi, že když nejste duševně v pohodě, tak to přibírání se děje fakt rychle a vy si jej uvědomíte, až když stojíte na hranici únosnosti a musíte to řešit... ( někdo stresem hubne a nebo přibírá, tak to je ) 
Když jsem si uvědomila, že jsem se ocitla na fakt nehezkém čísle, které mi ukázala váha a že ten špek na břiše už vážně není hezky a zadek se klepe víc než by měl, tak nastalo období, kdy jsem tento fakt musela přijmout. Neměla jsem sílu hubnout, něco dodržovat, na něčem pracovat. Nechtělo se mi, potřebovala jsem pracovat na něčem jiném a to na psychice. Ono se to možná nezdá, ale já jsem dost emocionálně nevyrovnaný člověk. Stačí malinko citlivější téma a brečím, jakmile se to týká mé rodiny, přítele či mých pocitů, tak neumím udržet emoce na uzdě. Takže pro mě bylo důležité dát se hlavně psychicky do pohody.  Což si myslím, že se mi za poslední rok povedlo a zvládla jsem si v životě urovnat spoustu věcí. Myslím, že tomuto faktu napomáhá i skutečnost, že od předminulého roku jsem už nic nepřibrala a dokázala se bez starostí udržet na nynější váze a to je 73 kilo, ano čtete správně! ☺
Teď můžu na rovinu říct, že jsem se s tím vším smířila. Smířila jsem se tím, že mám boky, zadek, špíček, buclatý obličej a silnější paže (většinu těla jsem si zpevnila, takže už se to aspoň tak neklepe :D). Taková nyní jsem a můžu říct, že po tom všem jsem šťastná, cítím se dobře. Nic si nevyčítám a vím, že to tak všechno mělo být a že už může být jenom a jenom lépe. Určitě teď nedržím žádnou dietu, dávám věcem dost volný průběh, naučila jsem se jíst jinak, přestala do sebe tlačit velké a časté porce a začala vařit ze zdravějších surovin. Klidně si dám i dortík nebo sladké, protože nevidím jediný důvod, proč bych nemohla, žiju jen jednou ☺. 
Pokud jste to dočetli až sem, tak si asi říkáte, v čem vás má tento článek obohatit? Co jsme vám tím chtěla říct a kde je ta hlubší myšlenka? To něco bych ráda vypsala v několik bodech :). 
  1. Mějte se rádi! Ať jste jacíkoliv, tak se mějte rádi! Je to úspěch všeho. Přijměte to jací jste a stanovte si cíl, kterého chcete dosáhnou. 
  2. Nenechte se ovlivňovat okolím. Ano je nepříjemné, když vás někdo uráží a nebo pomlouvá za to jak vypadáte, že máte pár kilo navíc, ale nenechte se tím ovlivnit. Máte přeci svoji hlavu a zdravý úsudek, tak nesklouzněte pod nátlakem k přejídání nebo jiným extrémům. 
  3. Pokud na sobě makáte a nevidíte výsledky, popřípadě je nevidí vaše okolí, tak nezoufejte, hlavní je, že něco děláte, že se snažíte a ony ty výsledky časem přijdou. Stačí vytrvat, popřípadě udělat nějakou změnu. Změňte cvičení, stravu, nechte si udělat jídelníček, něco určitě zabere :). Hlavně buďte v pohodě a nestresujte.
  4. Nezkoušejte hladovět a ani držet nesmyslné diety, všechno je to o vašem životním stylu. A podobné drastické pokusy vás akorát tak rozhází a ničeho nedocílíte. 
  5. Přijměte skutečnost. Není důvod se hned nenávidět za to, že jste přibrali. Stává se to i těm lepším z nás. Když přijmete fakt, že jste to přehnali a není to úplně ok, tak se vám na vašem novém cíli bude mnohem lépe pracovat.
Vlastně jsou jen dvě možnosti, které můžete vy, kterých se to týká a já sama podniknout. Buď setrvat v tomto stavu v jakém jsme a nebo jej změnit k lepšímu.  K horšímu nepřipadá v úvahu :). 

A můj cíl? NEDRŽET DIETU! Ale naučit se lépe jíst, jíst pestřeji, zkoušet nové potraviny a najít víc jednoduchý receptů! Víc cvičit, být psychicky v pohodě a mít se ještě víc ráda :). 
A proč vlastně nedržím striktní dietu a nepotím se denně ve fitku? Nebaví mě to! Nechci to tak, nemám k tomu to odhodlání dát svojí váze a svému tělu takový zápřah. Nechci si to všechno znechutit a udělat si z toho povinnost. Chci aby cvičení pro mě byla zábava, i když ho občas nesnáším!!! :D A jídlo radost :). (neříkám, že se to nemůže změnit :))

Já vím, je to vše tak chaotické, ale jsem strašně ráda, že jsem vám to vše napsala. Že jsem to ze sebe dostala. Ulevila si ☺. Máte i vy svůj příběh? Klidně se o něj podělte, budu moc ráda, když budu vědět, že v tom nejsem sama. 

Nakonec chci už asi říct jen jediné. Ne vždy člověk ztloustne z nezdravého jídla. To, že si dáte sem tam dortík, jednou do týdne něco nezdravého, tak to určitě není tak silný důvod k přibírání. Pokud jste ale ve stresu a jíte i poměrně zdravě, ale ve větším množství a dost často nebo naopak jen dvakrát denně, tak to vždycky povede k tomu, že se začne dít něco o co nestojíte. Navíc psychika a podvědomí je moc silné médium a ačkoliv jsem si to sama dlouho nepřipouštěla, tak to dokáže ovlivnit spoustu věcí  a mnohé změnit :).

Je toho ještě spoustu co bych chtěla napsat, ale absolutně netuším, jakou odezvu může článek mít nebo ne. Vlastně celé poslání tohoto článku je vás, kteří máte podobný problém, podpořit! Nejste v tom sami a věřte, že ty kila dolů půjdou! Ale první musíte být v pohodě psychicky a až pak to půjde i fyzicky! Blog a sociální sítě nám vždy budou ukazovat jen to hezké, to ale neznamená, že se tam někde hluboko pod všemi těmi úsměvy, pózičkami a cukrbliky nemůže schovávat nějaký ten problém a trápení :).

IMG_6913_upraveno IMG_6931_upraveno  A nakonec vám aspoň ukážu moji novou radost na cvičení - aby mi šlo lépe! Původně jsem nevěděla jaké dát k článku fotky, zda vůbec nějaké přidat, ale když mi přítel nafotil tyhle, tak jsem se rozhodla, že je sem nakonec dám, ať má článek aspoň nějakou tu "veselou" barvu :). Podprsenka je Puma Yogini Live Bra a je boží! Hlavně má krásný detail 💓. 

Tak, a to je vše... Těším se na vaše komentáře a mějte krásný zbytek dne!

40 komentářů:

  1. Jituš, je jedno jestli má člověk dvacet kilo na víc ... důležité je, jakým je člověkem ... věř tomu, že holky, které tě za to kritizují, jsou na tom s váhou ještě hůř než ty a o tom, jací jsou to lidé ani nemluvím ... mají své trable, mindráky a tak si je anonymně vylévají na tobě .... podle mě jsi moc krásná a chytrá holka .... Marki

    OdpovědětVymazat
  2. ahojky, neboj..nejsi v tom sama. Je to zvláštní, ale tady tímto problémem si prochází více lidí. Taky jsem dobrovolně odešla z výšky a cítila se jako největší slaboch, a když jsem nastoupila na novou, tak ve mě stále hlodal ten červík, že to nezvládnu. Paradoxně, ale největší stresy přišly při dokončování studia. Znovu se otevřely ty staré rány ohledně selhání. Plus nový přítel ..to všechno vede k přibírání i u mě, ale taky mi trvalo si uvědomit, že se mám mít ráda a být v pohodě. Nejspíš je to delší proces a každý k tomu dospěje v určitou dobu.
    I přes to ti musím říct, že ses mi vždy líbila at si byla jakákoli. A vždy jsem ráda četla tvé články, takže jen tak dál. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc hezky článek. Jsem za něj ráda. Ja jsem za poslední dva roky přibrala 14 kg. Nový partner,nová práce,problémy v rodině atd. Bohužel mám pocit,ze jsem v permanentnim stresu a nemám sílu s tím nic dělat. Tak snad se mi podaří dát si psychiku dohromady a budu šťastná. Tobě přeji jen to nejlepší.
    Jana

    OdpovědětVymazat
  4. Perfektní upřímný článek, posílám hodně sil do pohodového života - bez dobrého jídla se nedá žít, a když to občas člověk proloží zábavným cvičením nebo sportem, je to ideální balanc :)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc povedený článek :) Naprosto chápu, jak se cítíš. Já bojuji s váhou celý svůj život a není to legrace. Je to přesně tak, jak říkáš. To, že má člověk nadváhu, není vždy jen tím, že se jen válí a jí samé nezdravé věci. Sama jím poměrně zdravě, ale sem tam to prokládám nějakou nezdravou dobrůtkou, a to obzvlášť v době, kdy jsem ve velkém stresu (řekněme že kombinace práce, vysoké a dalších nespočet problémů nejsou zkrátka ideálním pro psychickou pohodu). Třeba teď nevím, kolik vážím, protože nemám odvahu se postavit na váhu. Zrovna tento týden jsem ale přijala realitu a koupila si o velikost větší kalhoty, než dříve, protože zkrátka odmítám v tomhle počasí venku mrznout. Je to o přijetí reality, přijetí sama sebe, takové, jaké jsme a mít se rády takové, jaké jsme, i když víme, že spousta věcí není zdaleka ideální. Časem to buď půjde, nebo nepůjde. Je na nás, jestli s tím budeme něco dělat, nebo ne. Jestli nám to za to stojí. A já vím, že mi to nestojí za to cvičit jak blázen, hladovět a nemoct si dopřát věci, které mám ráda. To, že s tím budu něco dělat, neznamená, že to začnu dělat vše v plném rozsahu a už vůbec to neznamená, že proto udělám všechno, protože něco za to prostě nestojí. Mám štěstí, že lidé kolem mě mě berou takovou, jaká jsem, a ti co neberou, k těm se mohu otočit zády. Zlé komentáře tu budou vždy. Na internetu často lidé napíšou věci (často anonymně, že...), které by nikdy neřekli člověku na živo, přímo a do očí. Lidé, kteří urážejí lidi s nadváhou jsou zpravidla ti, kteří nemuseli pro svou postavu v životě hnout prstem nebo je to nestojí žádné velké úsilí, nebo naopak ti, kteří jsou až nezdravě posedlí zdravým (to je taky diskutabilní) stravováním a cvičením. Každý ať si žije po svém. Je to náš život. Nikomu jinému do něj nic není kromě lidí, kteří nám jsou blízcí. Držím ti pěstičky, ať se ti hubnutí daří, ale jsi velice krásná, usměvavá a sympatická i takto a rozhodně si nemyslím, že bys byla - jak je to ošklivé slovo? - tlustá. Buď sama sebou, to je podle mě stejně to nejdůležitější :)

    OdpovědětVymazat
  6. Žijeme jen jednou a musím říct, že jídlo taky miluju a nic si neodpírám, ale dřív ještě na střední škole mělo pár lidí dost poznámek a to jsem vážila 63 kg , časem jsem se s tim smířila a jsem stejně spokojená jako ty:) konečně taky někdo řekl něco nahlas , protože tohle zažívá hodně holek a je to škoda:) moc si mě tím článkem potěšila, měj se hezky a držím palce ❤️ R.

    OdpovědětVymazat
  7. Nesleduji tvůj blog pravidelně, spíše tvůj instagram, ale ty zlé komentáře na tvou postavu nejde přehlédnout a prostě nechápu kdo má zapotřebí něco takového psát :( vždycky jsi mi přišla jako fajn holka s krásnými vlasy a s dobrým stylem a ikdyz vážíš tolik uvadis tak mi tlustá nepřijdeš :) přeji hodně štěstí :)

    OdpovědětVymazat
  8. Jity kolik měříš?

    OdpovědětVymazat
  9. Jitu, sleduji tě už dlouho, ale já většinou blogy nekomentuji, vždy jsem takový ten tichý přihlížející. Z těch komentářů co ti psali, mi bylo zle akorát. Procházím si dost podobným obdobím, nebo spíše.. už jsem v té lepší fázi. 13 let jsem krasobruslila, pak puberta, začalo to být už finančně náročné a v tom věku už bych se stejně nikam nedostala. přestala jsem sportovat, chvíli jsem cvičila a nyní jsem 3 roky bez sportu, psychicky na tom občas špatně- teď už rozhodně lépe, přejídání ze smutku a stresu znám.. spíše jsem jedla ale nezdravé jídla. 15 kg nahoře dělá své, pět brad, a při mých 158 cm to jde už opravdu vidět :D samozřejmě už jsem na tý lepší cestě k tomu být spokojená :) přeji ti hodně štěstí ať se ti dále daří, tak jako teď a z nějakých komentářů už bych si hlavu nedělala, ikdyž vím, že mě by to také srazilo na kolena.. mimochodem, dnes jsem měla dortíka v práci :D krásný večer! :)

    OdpovědětVymazat
  10. Jituš, díky za tvůj článek! Úplně se v celém příběhu vidím. Nabrala jsem během 4 let 15 kg. Všechno je dáno stresem, přítelem, školou, u mě i nespavostí. Nejvíc jsem, ale přibrala v době maturity, což bylo 7 kg. Největší paradodx je ten, že jsem tím stresem z maturity vůbec nejedla a najednou jsem měla nahoře 7 kg. Nechápala jsem to :D. Od tý doby se pokouším 1,5 roku zhubnout. Pravidelně cvičím, jím zdravě, ale občas zhřeším. Cvičím hodně, ikdyž to cvičení nemám ráda, nikdy jsem na sporty nebyla. Za celou dobu to bohužel nepřineslo žádný výsledky, spíš jsem ještě další 2 kg nabrala :(. Dle mě nemůžu zhubnout právě kvůli tomu stresu, škole a hlavně, že mám nespavost! Nikdy se pořádně nevyspím. Pak jsem celý den bez energie, nálady. A určitě bych se taky měla sebrat psychicky. Tenhle tvůj článek mi určitě moc pomohl! Vím, že v tom nejsem sama a, že se dá něco změnit. Zítra mám nejtěžší zkoušku a tohle mi teď nějak pomohlo, abych si věřila. Musím potom hned zapracovat na své psychice a třeba to potom půjde samo :). Měj se hezky a na okolí kašli. Ať jsi šťastná a ať se ti daří ve škole :).

    OdpovědětVymazat
  11. A když jsi přišla o Judo rodinku, nenapadlo tě využít svých proporcí a vytvořit si SUMO rodinku? Ty tvoje výmluvy jsou únavné, blogerka má jít příkladem, oblečení které prezentuje na ní má vypadat krásně a ne jak pytlík ve kterém je zabalená kobliha.Píšeš o neúspěchu na vysoké škole, a že jsi na další ale předpokládám, že tam taky nedosahuješ alespoň chvalitebných výsledků, člověk který se neustále na něco vymlouvá a radši se spokojí s tím kde je, nemůže mít žádné osobní úspěchy, a jestli bereš tento blog jako nějaký životní úspěch, tak máš opravdu chudého ducha a mysl. Zamysli se nad sebou a dej si to trochu dopořádku.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blog neberu jako zivotni uspech, to jsi vycetl anonyme kde?
      Na nic se nevymlouvam, pouze jsem napsala jak se veci u me maji. Pochopil jsi to po svem, nemam ti to za zle, ale bylo by lepsi nekritizovat neco o cem nic nevis :).

      Vymazat
    2. To Anonymní: Velmi nevhodný a zbytečný komentář... Chudý na duchu a na mysli ten, kdo tohle dokázal uveřejnit. Někdo, kdo žije v pozlátku a prezentuje se jako dokonalý, protože sám není schopný přijmout a nést svoje chyby. Tak je radši schovává a honí se neustále za úspěchy, aby si opět dokázal, jak je dokonalý :-)

      Vymazat
    3. Ježiš je mi tě líto, fakt, napsat něco tak stupidního...

      Vymazat
    4. Taky jsem přibrala, ale byla to moje vina, přestala jsem sportovat, začala se cpát, ale tvůj článek je to, co dělá drtivá většina, jenom se omlouvá, vše svaluje na neúspěchy v životě.... pěkné, že jdeš s kůží na trh, ale každý má v životě světlé a tmavé stránky. Tvůj článek působí dost vymlouvačně, svalit to na co to jde...

      Vymazat
    5. Anonyme, ale já nenapsala, že to NENÍ MOJE VINA. Právě že to moje vina je :). Nesvaluji to na neúspěchy, ale snažím se jen článkem říci, že zklamat může každý, děje se to, je to normální. Popsala jsem pouze svůj příběh a to co může udělat stres. Není myslím hned důvod útočit. Chápu, že sto lidí má sto názorů, ale článek nemá za účel se politovat, ale naopak přiblížit reálnou situaci, pocity, které se dějí dnes a denně a ne vytvářet jakési pozlátko, které vidíme všude na internetu.

      Vymazat
  12. Nedá mi to, abych ti sem nenapsala něco pěkného :-). V první řadě moc hezký článek! Opravdu nikdy nepochopím proč lidé dokáží být tolikrát natolik jedovatí. Přitom, kdyby si každý raději zametl před svým vlastním prahem. Navíc ty jsi krásná baba :-)! Já sama byla vždycky tintítko, které mělo problém přibrat jediné kilo a najednou to také začalo skákat ani nevím jak, ale jak říkáš na nějaké diety kašlat a raději upravit trošku jídelníček a přihodit do toho pohyb. Hlavně, aby se měl člověk rád, takový jaký je, ostatní ať si ehm :-D. Přeji hodně úspěchů při všem si jen přeješ :-*.

    OdpovědětVymazat
  13. Držím Ti palce, skvělý odvážný článek, ať jde cvičení ruku v ruce se zdravým životním stylem a psychickou pohodou, čím dřívěji začneš cvičit, tím lépe to půjde a stane se z toho zvyk, mít správnou váhu se podepíše na pevném a dlouhém zdraví. Z lidí si nic nedělej, kdo chce psa bít, hůl si najde, často to píšou stejně anonymové, co jsou hrdinové jen na netu, tak co ze člověka, kterej se schovavá za monitorem a neukáže ani na fotce svůj xicht :). Ať se daří!

    OdpovědětVymazat
  14. moc hezky napsané :) držím palce

    OdpovědětVymazat
  15. Ahoj Jituško :) moc Ti děkuji za tento článek už dlouho jsem v blogosvětě nečetla nic tak upřímného. V dnešní době mě hodně mrzí, jak jsou lidé zlí. A ti lidé co ti řeknou něco moc hnusného se obvykle trefí na to nejcitlivější místo. Kdyby si všichni všímali hlavně svého, tak by ten svět byl hned krásnější místo pro život. Psychika je mrcha a jediný kdo nám s ní může pomoci jsme vlastně my sami, ale hodně důležité je mít podporu v lidech okolo nás. Nejsem žádná modelka, s váhou jsem na tom jako ty, při svých 172 cm nic moc váha, ale začala jsem se snažit s tím něco dělat. Prioritou pro mě je, začít se brát taková jaká jsem a mít se ráda. V této chvíli jsi to Ty, kdo je mi inspirací, ne ty intagramové fitness kdy, ale Ty! Normální slečna z normálního světa.
    I kdyby jsi měla 50 kg a vymakanou postavu, stejně se najde nějaký blbeček, kterému se to nebude líbit, ale my se s tím vypořádání, protože my to budeme dělat pro sebe, ne pro ostatní. Nevzdávej to Jituško :)))
    A mimochodem, ta podprsenka je tak moc krásná!!!!

    OdpovědětVymazat
  16. Jitu, sleduji tě už pár let, jestli si pamatuji, tak ještě v tvém "hubenějším" období... Ale tato změna u mě nic neznamenala, pořád jsi u mě velký zdroj inspirace a ta kočka z blogu :).
    Já osobně to mám podobně, díky sedavé práci, špatným stravovacím návykům a lenosti jsem také celkem přibrala (nic razantního, ale špeky v bocích, bříško a silné ruce). Jo, jsem si toho všeho vědoma, ale vůle byla slabá. Bojuji s tím, postupně jsem přešla ze sušenek na zeleninu, cvičení doma a pilates apod. A věřím, že to půjde. Nechci vypadat jako modelka, chci se jen sama cítit dobře a spokojeně. Ať už by se to povedlo, nebo bych se zžila s pár kily navíc. Hlavní je cítit se dobře a svá. Obdivuju modelku Ashley Graham - jo, je tlustší (a ze zdrav. hlediska to nebude dobrý), ale tak krásně sebevědomě umí kila nosit, že je neskutečně krásná! A o tom to je, hlavně se cítit sama sebou a spokojená :).
    A k anonymům - ono se krásně kritizuje a komentuje ostatní. Ale ať se anonymové vžijí do své situace a svých "nedokonalostí", že mnohdy není tak lehké s tím něco udělat. A hlavně - oni tě neznají. Jsou to většinou lidé, co mají potřebu kritizovat a vždycky si něco najdou. A věř, že kolikrát vypadají ještě hůř, nemají přátelé ani přítel, horší práci a jsou to zahořklí lidé. A z takových si nic neber ;).
    Jitu, hlavně se usmívej, to sluší každýmu :)!

    OdpovědětVymazat
  17. Mám podobný názor i zkušenost i když spíše opačnou s hubnutím a to bych raději chtěla přibrat ale je pravda že vše je jen v hlavě. :) A vše chce čas, což si ve dnešním spěchu vůbec nikdo neuvědomuje, že některé věci nejsou hned.

    OdpovědětVymazat
  18. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  19. super článek :) Mám neco podobného jak ty 1,5 jsem s přítelem a od te doby jsem přibrala 8 kg. Možná za to muže i z části HA a nebo taky ne :D chci říct, že se ted nově snažím jíst zrdave, už jsem se nemohla na to dívat jak se mi stehna otíraj -_- Když jsem byla teeneger tak nebyl pro me problém přibrat 10-12kg za rok a furt sem byla kost a ted priberu 8 a enmohu se podívat n asebe :D

    OdpovědětVymazat
  20. Jituš nic si z toho nedělej, mně se moc líbíš taková jaká jsi a jsi moc krásná slečna :) PS: anonymní kluk :)

    OdpovědětVymazat
  21. Moc pěkný článek a pravdivý... taky bojuji celý život s váhou a taky jsem přibrala za rok a půl 10 kg, byla jsem pořád z toho nešťastná, ale už se spíš snažím nepřibrat ještě víc... a to musím říct, že celou dobu chodím do fitka, celé roky a jím střídmě a snažím se vyhýbat i nezdravým obědům a podobně, ale taky si ráda při stresu neodpustím nějaké chipsy nebo čokoládu.. hlídám se celý život, makám ve fitku taky celý život a stejně to nestačí.. je to opravdu o psychice.. a hlavně teď už skoro rok o sedavém zaměstnání. A to musím podotknout, že mě dřív rodina i bývalý přítel pořád předhazovali nějaký můj špíček na břiše.. a přitom to jsem měla krásných 60kg při výšce 170cm.. takže moje psychika nikdy vlastně nebyla ok ohledně čísla na váze.. a proto asi taky ručička na váze stoupla až tam kam stoupla.. i při píle ve fitku a zdravější stravě :-)

    OdpovědětVymazat
  22. Jsem na tebe hrdá, zlato! ♥

    Jsi statečná, že jsi šla s kůží na trh a věřím, že ještě dokážeš pořádný změny, už teď je vidím. :) Fandím ti moc!

    OdpovědětVymazat
  23. Taky jsem hrdá! Sleduju tě od tvých úplných začátků a naprosto se v tobě vidím. Už jsem tě i několikrát potkala osobně a jen ses na mě usmívala. Ty komentáře, co ti sem někteří psali, jsem nechápala. Byla jsem naštvaná, protože se mi stalo úplně to samé. Svého času jsem byla taky tak hubená, naprosto spokojená se vším, nic takového jako vaha mě nikdy netrápilo. Pak přišli stresy a všechny jsem je zajedla, přibrala několik kil. Ale co, ne každá holka je hubená, ne každý to má dáno geneticky, že si může jíst, kolik chce a ne každeho baví denně dřít v posilovně. Já chodím do posilovny, utíkám tam od všeho toho stresu a vždy ho tam nechám, jsem veselejší a cítím se lépe, ale znechutit bych si to taky nenechala. Prostě si říkám, že ještě nemám 100kg, mám kolem 70kg, může to být daleko horší. Jsem ráda za to, jaká jsem a lidí, kteří to nedokážou pochopit, ze svého života mažu.

    Si moje hrdinka, napsalas to krásně. Stejně tě a tvůj blog budu mít vždycky ráda a je úplně jedno, kolik budeš vážit. Není to o váze, je to především o osobnosti. A mě tvoje články moc vyhovují.

    PS: Já taky brečím kvůli každé kravine. 😁

    OdpovědětVymazat
  24. Hezky napsané, ale musím říct, že toto neznám, i když tě chápu. Mám 28 let a za svůj život jsem neměla žádné deprese, stresy, přibírání bez důvodu nebo něco podobného. Divím se, že mladé holky mají takové problémy, nechápu z čeho. Přece je nutné radovat se z maličkostí, mně třeba ke spokojenosti stačí, když si večer po práci lehnu k příteli, v ten moment jsem naprosto spokojená. Občas jsou situace, které člověka trápí (mě např. teď pokazené auto a s tím hodně velké výdaje), ale musíme se upínat spíše na ty hezké situace :) Držím palce, aby se vše v lepší obrátilo :)

    OdpovědětVymazat
  25. Ahoj Jity, vydařený článek :) držím ti palce a krásná jsi po celou dobu �� můžu se zeptat kolik měříš ?

    OdpovědětVymazat
  26. Díky za tenle článek. Zrovna procházim očistcem v podobě zjištění, že mi váha šla nahoru.
    Máš největší pravdu s tím, že stres je největší zlo nejen pro psychiku, ale i pro fyzickou schránku.
    DÍKY! Ať se ti jen daří ve všem, pro co se rozhodneš.

    OdpovědětVymazat
  27. Sleduju te od zacatku, proste jsi dospela, no. Podle me jsi krasna zena. Ja take v nacti mela nohy az do nebe a ted ;) ;) preju hlavne spousty klidu a pohody v osobnim zivote, rada si vzdy na tvoje clanky udelam cas.

    OdpovědětVymazat
  28. ahoj Jíťo,docela slušně mě dojal tvůj článek,jako bych četla svůj příběh..taky jsem hodně emocionálně nevyrovnaná,vše mě hned vykolejí,obzvlášť,když jsem pod tlakem,jakmile nemám maximum porozumění a lásky,tak přestává u mě fungovat vše...na střední se mi taky rozvedli rodiče a dávno předtím se až nevěřícným způsobem hádali,takže moje psychika to odnesla a odnášela po celý život odmalička..moc se mi líbí,jak jsi se změnila a jsem ráda za ten článěk,člověka to přivede k zamyšlení,povzbudí,že to neprožil sám,ale i zabolí,že to vlastně prožívá i někdo jiný...tak se drž a z váhy si nic nedělej,váha tě šťastnou neudělá :)

    OdpovědětVymazat
  29. "Posnídala jsem koblížek s kávou a cítím se spokojeně" - Perfektně zakončený komentář. :) Vyčaroval mi úsměv na tváři. :) :)

    OdpovědětVymazat
  30. Jituš, děkuji za tento článek! Tvůj blog byl první módní blog, který jsem kdy četla a od té doby se k tobě stále vracím...
    I já mám svůj příběh - byly doby, kdy jsem vážila 87kg (178cm). V té době jsem si ale našla přítele a chtěla jsem pro něj být ta nejhezčí, a začala jsem hubnout. Přítel mě nakonec odkopl, já se z toho psychicky složila a váha klesla na 66kg. Byla jsem ale psychicky na dně, brečela jsem a viděla sebe jako tlusté prase. Byla jsem sice celkem hubená, ale ne šťastná. Byla jsem sama, smutná a ani nevím jak, najednou bylo 8kg nahoře. Nesnášela jsem se, a tak jsem začala jíst zdravě, denně cvičit - a kupodivu jsem ještě více začala přibírat. Pak jsem potkala nynějšího přítele - a až s nim jsem se uklidnila, přestala řešit co jim, jak jim a váha šla zase pořádně dolů. Teď na svých 66kg nejsem, mám tlusté nohy, velké boky a zadek samou celulitidu, ale konečně přestávám řešit věci jako postava...konečně mi dochází, že život není jenom o hladovkách a plochém břichu. Pomalu se začínám mít ráda, a smiřovat se s tím, jak vypadám. Ale zároveň moc dobře vím, jak mě dokáže zničit, když mi třeba mamka řekne, že mám tlusté nohy a neměla bych nosit krátké sukně. To, že někdo deprese zajídá jídlem nebo přibírá ze stresu nejsou výmluvy - kdo si něčím takovým někdy prošel, ví, o čem mluvíš/mluvím. Je to prostě tak. Stres a psychika na lidské tělo působí ze všeho nejvíce!
    Držím palce, ať se ti i nadále daří ignorovat otravné anonymy a ať jsi šťastná:) Ať už s 60kg nebo s 80 :) Váha je jen číslo..

    ...Instantní krása...

    OdpovědětVymazat
  31. Na můj vkus jsi už pevnější, ale to neznamená, že nejsi krásná! Protože podle mě jsi <3
    A je super, že se nesoukáš do uplých tílek a legín, jak všechny ostatní... Super, palec hore :-)
    M.

    OdpovědětVymazat
  32. ja pribrala snad 30kg -behem peti-leteho vztahu se starsim pritelem (starsi o 28let-- me bylo 16 a jemu 44 kdyz jsme se poznali) . v te dobe se toho naskytlo moc-umrela mi mamka(34let) kdyz mi bylo 13 -tragickou smrti -autonehoda, zila jsem pak s otcem a jeho zenou ,ktera me nemela rada a tak se to taky projevovalo i ze strany otce,. Kdyz jsem v 16 ti zacla chodit s mym pritelem,tak tim tuplem se mi muj otec jeste vic odcizil. z me rodiny mi zbyli jen moji milovani prarodice z mamciny strany,ale moje babicka dlouha leta bojovala s rakovinou a za nejake ctyri mesice umrela, a muj dedecek o rok pozdeji tez kvuli rakovine umrel. zbyl mi uz jen muj pritel,ale co semnou dobre zamavalo,tak to bylo to,ze mi zahybal s myma nejlepsima kamoskama, a kdyz na me poprve stahl ruku .I to ze,jsme vecne resili problemy ,ze nemame ani na chleba,tak ma zivotosprava sla do haje. Musim rict ze tech par let se hodne podepsalo na moji psychice ,a moji osobe. A co jine,i na mem tele,vzdycky jsem byla oplacana,ale porad tech 56kg (168cm) bylo fajn,nevadili mi vubec prave ty kilecka navic ALE POTECH PAR LETECH ,CO SE NA ME OSUD VYRADIL TAK JSEM NAJEDNOU NABRALA 30kg nahoru,no musim rict ze jsem sama sobe opravdu nechutna.A uz vubec si v nicem Neverim. opravdu skoro troska ze me zbyla. Moje kuze po celem tele je po praskana (strije) a samej tresouci se tuk. Mam opravdu problem s necim zhodit,ba naopak ,ted kdyz jsem omezila koureni,tak ty kila se stale jen zvysuji.

    OdpovědětVymazat
  33. Ahoj, jsem momentalne dlouhodobe v psychicke nepohode, k tomu ještě dite, v zimě jsem na tom byla snad nejhůře, nechuť cokoli dělat, vyjít ven, pomyšlení jen na to jak Všechno ukončit. V te době jsem přibrala 9 kg během 3mesicu.Ted obden beham, ale ani deko dolů. Já vím, kde je chyba, strasne špatný zivotni styl. Trápí me to. Všechno

    OdpovědětVymazat
  34. Ahoj, jsem momentalne dlouhodobe v psychicke nepohode, k tomu ještě dite, v zimě jsem na tom byla snad nejhůře, nechuť cokoli dělat, vyjít ven, pomyšlení jen na to jak Všechno ukončit. V te době jsem přibrala 9 kg během 3mesicu.Ted obden beham, ale ani deko dolů. Já vím, kde je chyba, strasne špatný zivotni styl. Trápí me to. Všechno

    OdpovědětVymazat